<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<?xml-stylesheet href="/stylesheet.xsl" type="text/xsl"?>
<rss version="2.0" xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/" xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom" xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/" xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/" xmlns:itunes="http://www.itunes.com/dtds/podcast-1.0.dtd" xmlns:podcast="https://podcastindex.org/namespace/1.0">
  <channel>
    <atom:link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://feeds.transistor.fm/koho-by-to-zajimalo" title="MP3 Audio"/>
    <atom:link rel="hub" href="https://pubsubhubbub.appspot.com/"/>
    <podcast:podping usesPodping="true"/>
    <title>Koho by to zajímalo?</title>
    <generator>Transistor (https://transistor.fm)</generator>
    <itunes:new-feed-url>https://feeds.transistor.fm/koho-by-to-zajimalo</itunes:new-feed-url>
    <description>Podcast Koho by to zajímalo přináší příběhy lidí se zkušeností s dlouhodobou institucionalizací, jak je účastnice a účastníci výzkumného projektu Životní příběhy za lidská práva vyprávěli přední české dokumentaristce Brit Jensen. Příběhy přeživších českého ústavnictví nejsou běžné, ani jednoduché. Jejich vypravěčky a vypravěči věří, že mají moc měnit zavedené představy o jinakosti, zranitelnosti a „dobré“ péči.
------------------------------
Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu Životní příběhy za lidská práva, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</description>
    <copyright>© 2025 Brit Jensen a Životní příběhy</copyright>
    <podcast:guid>f149d09b-547b-54ca-84d7-b36701a2541c</podcast:guid>
    <podcast:locked owner="admin@denikalarm.cz">no</podcast:locked>
    <language>cs</language>
    <pubDate>Wed, 23 Jul 2025 16:36:05 +0200</pubDate>
    <lastBuildDate>Wed, 03 Dec 2025 04:04:35 +0100</lastBuildDate>
    <image>
      <url>https://img.transistor.fm/vm47veOcko3r-IPTLlGU1FTk6eDzMe5IaldZjHINzG8/rs:fill:0:0:1/w:1400/h:1400/q:60/mb:500000/aHR0cHM6Ly9pbWct/dXBsb2FkLXByb2R1/Y3Rpb24udHJhbnNp/c3Rvci5mbS9zaG93/LzQ3MjI3LzE3MDEx/MTM0MTktYXJ0d29y/ay5qcGc.jpg</url>
      <title>Koho by to zajímalo?</title>
    </image>
    <itunes:category text="Society &amp; Culture">
      <itunes:category text="Documentary"/>
    </itunes:category>
    <itunes:type>episodic</itunes:type>
    <itunes:author>Brit Jensen a Životní příběhy</itunes:author>
    <itunes:image href="https://img.transistor.fm/vm47veOcko3r-IPTLlGU1FTk6eDzMe5IaldZjHINzG8/rs:fill:0:0:1/w:1400/h:1400/q:60/mb:500000/aHR0cHM6Ly9pbWct/dXBsb2FkLXByb2R1/Y3Rpb24udHJhbnNp/c3Rvci5mbS9zaG93/LzQ3MjI3LzE3MDEx/MTM0MTktYXJ0d29y/ay5qcGc.jpg"/>
    <itunes:summary>Podcast Koho by to zajímalo přináší příběhy lidí se zkušeností s dlouhodobou institucionalizací, jak je účastnice a účastníci výzkumného projektu Životní příběhy za lidská práva vyprávěli přední české dokumentaristce Brit Jensen. Příběhy přeživších českého ústavnictví nejsou běžné, ani jednoduché. Jejich vypravěčky a vypravěči věří, že mají moc měnit zavedené představy o jinakosti, zranitelnosti a „dobré“ péči.
------------------------------
Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu Životní příběhy za lidská práva, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</itunes:summary>
    <itunes:subtitle>Podcast Koho by to zajímalo přináší příběhy lidí se zkušeností s dlouhodobou institucionalizací, jak je účastnice a účastníci výzkumného projektu Životní příběhy za lidská práva vyprávěli přední české dokumentaristce Brit Jensen.</itunes:subtitle>
    <itunes:keywords></itunes:keywords>
    <itunes:owner>
      <itunes:name>Deník Alarm, z.ú.</itunes:name>
      <itunes:email>admin@denikalarm.cz</itunes:email>
    </itunes:owner>
    <itunes:complete>No</itunes:complete>
    <itunes:explicit>No</itunes:explicit>
    <item>
      <title>Roman</title>
      <itunes:episode>9</itunes:episode>
      <podcast:episode>9</podcast:episode>
      <itunes:title>Roman</itunes:title>
      <itunes:episodeType>full</itunes:episodeType>
      <guid isPermaLink="false">b1a7f5aa-b761-49cf-b33d-44e2e48578b5</guid>
      <link>https://share.transistor.fm/s/7d44f440</link>
      <description>
        <![CDATA[<p>Roman Radkovič přišel do ústavu v dospělosti a na pobyt ve velké instituci plné neznámých lidí si zvykal jen pomalu a těžko. Neměl si tam s kým povykládat. Několikrát se odhodlal k útěku a nebýt kamarádů, kteří ho nakonec přiměli zůstat, možná by se dodnes toulal po kopcích a lesích Vysočiny. Byli to kamarádi, kdo Romana přesvědčili, aby neodcházel, protože oni ho přece potřebují. Kromě přátel, kteří Romanovi rozmluvili plán na útěk, mu život v ústavu ulehčuje i vlastní umělecká tvorba. Po večerech, když ostatní v ústavu spí, píše básně a písňové texty, a skládá písničky, které je ochoten zahrát a zazpívat každému, kdo je ochoten poslouchat: „vychovatelkám“ a „klientům“ v ústavu, přátelům u ohně, a nebo, doprovázen noisovou kapelou Roman Radkovič Collective, návštěvnicím a návštěvníkům koncertů a festivalů alternativní hudby. Každému, kdo je ochoten naslouchat, je Roman připraven zazpívat o křehkém světě, který se může každou chvíli rozpadnout pod tíhou válek, násilí a ekologických katastrof, kterému možná nezbývá mnoho času, ve kterém ale přesto zůstává naděje. Naděje, že Sandokan nakonec přeci jen zvítězí, Drákula zatančí svůj poslední tanec a děti se už nikdy nebudou muset bát.</p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu <em>Životní příběhy za lidská práva</em>, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</p>]]>
      </description>
      <content:encoded>
        <![CDATA[<p>Roman Radkovič přišel do ústavu v dospělosti a na pobyt ve velké instituci plné neznámých lidí si zvykal jen pomalu a těžko. Neměl si tam s kým povykládat. Několikrát se odhodlal k útěku a nebýt kamarádů, kteří ho nakonec přiměli zůstat, možná by se dodnes toulal po kopcích a lesích Vysočiny. Byli to kamarádi, kdo Romana přesvědčili, aby neodcházel, protože oni ho přece potřebují. Kromě přátel, kteří Romanovi rozmluvili plán na útěk, mu život v ústavu ulehčuje i vlastní umělecká tvorba. Po večerech, když ostatní v ústavu spí, píše básně a písňové texty, a skládá písničky, které je ochoten zahrát a zazpívat každému, kdo je ochoten poslouchat: „vychovatelkám“ a „klientům“ v ústavu, přátelům u ohně, a nebo, doprovázen noisovou kapelou Roman Radkovič Collective, návštěvnicím a návštěvníkům koncertů a festivalů alternativní hudby. Každému, kdo je ochoten naslouchat, je Roman připraven zazpívat o křehkém světě, který se může každou chvíli rozpadnout pod tíhou válek, násilí a ekologických katastrof, kterému možná nezbývá mnoho času, ve kterém ale přesto zůstává naděje. Naděje, že Sandokan nakonec přeci jen zvítězí, Drákula zatančí svůj poslední tanec a děti se už nikdy nebudou muset bát.</p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu <em>Životní příběhy za lidská práva</em>, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</p>]]>
      </content:encoded>
      <pubDate>Sun, 28 Jan 2024 21:19:02 +0100</pubDate>
      <author>Brit Jensen a Životní příběhy</author>
      <enclosure url="https://media.transistor.fm/7d44f440/3625e2be.mp3" length="31669393" type="audio/mpeg"/>
      <itunes:author>Brit Jensen a Životní příběhy</itunes:author>
      <itunes:image href="https://img.transistor.fm/n0_8IBswVfCPZQweK_YWCkQdxReV8qaLAKe-UfsA_cc/rs:fill:0:0:1/w:1400/h:1400/q:60/mb:500000/aHR0cHM6Ly9pbWct/dXBsb2FkLXByb2R1/Y3Rpb24udHJhbnNp/c3Rvci5mbS9lcGlz/b2RlLzE3MDY5MzEv/MTcwNjQ3MzE0Mi1h/cnR3b3JrLmpwZw.jpg"/>
      <itunes:duration>791</itunes:duration>
      <itunes:summary>
        <![CDATA[<p>Roman Radkovič přišel do ústavu v dospělosti a na pobyt ve velké instituci plné neznámých lidí si zvykal jen pomalu a těžko. Neměl si tam s kým povykládat. Několikrát se odhodlal k útěku a nebýt kamarádů, kteří ho nakonec přiměli zůstat, možná by se dodnes toulal po kopcích a lesích Vysočiny. Byli to kamarádi, kdo Romana přesvědčili, aby neodcházel, protože oni ho přece potřebují. Kromě přátel, kteří Romanovi rozmluvili plán na útěk, mu život v ústavu ulehčuje i vlastní umělecká tvorba. Po večerech, když ostatní v ústavu spí, píše básně a písňové texty, a skládá písničky, které je ochoten zahrát a zazpívat každému, kdo je ochoten poslouchat: „vychovatelkám“ a „klientům“ v ústavu, přátelům u ohně, a nebo, doprovázen noisovou kapelou Roman Radkovič Collective, návštěvnicím a návštěvníkům koncertů a festivalů alternativní hudby. Každému, kdo je ochoten naslouchat, je Roman připraven zazpívat o křehkém světě, který se může každou chvíli rozpadnout pod tíhou válek, násilí a ekologických katastrof, kterému možná nezbývá mnoho času, ve kterém ale přesto zůstává naděje. Naděje, že Sandokan nakonec přeci jen zvítězí, Drákula zatančí svůj poslední tanec a děti se už nikdy nebudou muset bát.</p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu <em>Životní příběhy za lidská práva</em>, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</p>]]>
      </itunes:summary>
      <itunes:keywords></itunes:keywords>
      <itunes:explicit>No</itunes:explicit>
    </item>
    <item>
      <title>Jarda</title>
      <itunes:episode>8</itunes:episode>
      <podcast:episode>8</podcast:episode>
      <itunes:title>Jarda</itunes:title>
      <itunes:episodeType>full</itunes:episodeType>
      <guid isPermaLink="false">f82214a2-734a-403a-944e-f12ffa36be87</guid>
      <link>https://share.transistor.fm/s/8855e230</link>
      <description>
        <![CDATA[<p>Fotografie rodičů a sourozenců, keramické busty řádových sester, svaté obrázky i pár starých holínek, ve kterých kdysi přišel do ústavu, posloužily Jaroslavu Stránskému jako osnova životního příběhu a plán cest na místa, na která se chtěl vrátit. Ačkoli tam v dětství zažil „hrozné“ věci, chtěl navštívit rodný a babiččin dům a zajít na hrob rodičů. Díky Životním příběhům mohl na cestu přizvat svoje sestry, které jinak nemá možnost vídat, a spolu s nimi navštívit i další příbuzné, aby mu pomohli jeho vyprávění doplnit. Jarda cestuje rád a všechna pracovní setkání výzkumné skupiny spojuje s dlouhými vycházkami po pamětihodnostech. Jedna z jeho oblíbených tras vede do Štěkně na Strakonicku, kde po odchodu z Maxova žije Hedvika, řádová sestra, které „se chytil hned“ poté, co do maxovského ústavu přišel. Byli přibližně stejně staří, spojovalo je nucené vystěhování do zdevastovaných Sudet a nezbylo jim, než se společně snažit, aby v opuštěných budovách vznikajícího ústavu sociální péče mohli žít co nejlépe. Jardovo vyprávění o konkrétních podobách osobních a občanských přátelství vyzývá ke spekulacím o takových verzích přátelství, které by lidem v potížích umožnily žít jinde než ve vzdálených a odloučených ústavech.</p><p><br>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu <em>Životní příběhy za lidská práva</em>, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</p>]]>
      </description>
      <content:encoded>
        <![CDATA[<p>Fotografie rodičů a sourozenců, keramické busty řádových sester, svaté obrázky i pár starých holínek, ve kterých kdysi přišel do ústavu, posloužily Jaroslavu Stránskému jako osnova životního příběhu a plán cest na místa, na která se chtěl vrátit. Ačkoli tam v dětství zažil „hrozné“ věci, chtěl navštívit rodný a babiččin dům a zajít na hrob rodičů. Díky Životním příběhům mohl na cestu přizvat svoje sestry, které jinak nemá možnost vídat, a spolu s nimi navštívit i další příbuzné, aby mu pomohli jeho vyprávění doplnit. Jarda cestuje rád a všechna pracovní setkání výzkumné skupiny spojuje s dlouhými vycházkami po pamětihodnostech. Jedna z jeho oblíbených tras vede do Štěkně na Strakonicku, kde po odchodu z Maxova žije Hedvika, řádová sestra, které „se chytil hned“ poté, co do maxovského ústavu přišel. Byli přibližně stejně staří, spojovalo je nucené vystěhování do zdevastovaných Sudet a nezbylo jim, než se společně snažit, aby v opuštěných budovách vznikajícího ústavu sociální péče mohli žít co nejlépe. Jardovo vyprávění o konkrétních podobách osobních a občanských přátelství vyzývá ke spekulacím o takových verzích přátelství, které by lidem v potížích umožnily žít jinde než ve vzdálených a odloučených ústavech.</p><p><br>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu <em>Životní příběhy za lidská práva</em>, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</p>]]>
      </content:encoded>
      <pubDate>Sun, 14 Jan 2024 20:11:18 +0100</pubDate>
      <author>Brit Jensen a Životní příběhy</author>
      <enclosure url="https://media.transistor.fm/8855e230/796d510b.mp3" length="37378680" type="audio/mpeg"/>
      <itunes:author>Brit Jensen a Životní příběhy</itunes:author>
      <itunes:image href="https://img.transistor.fm/_YwRlTKkzx9lVvefmgcSZZ2X82erKmI3d-nLdycJACI/rs:fill:0:0:1/w:1400/h:1400/q:60/mb:500000/aHR0cHM6Ly9pbWct/dXBsb2FkLXByb2R1/Y3Rpb24udHJhbnNp/c3Rvci5mbS9lcGlz/b2RlLzE2ODk0MjIv/MTcwNTI1OTQ3OC1h/cnR3b3JrLmpwZw.jpg"/>
      <itunes:duration>933</itunes:duration>
      <itunes:summary>
        <![CDATA[<p>Fotografie rodičů a sourozenců, keramické busty řádových sester, svaté obrázky i pár starých holínek, ve kterých kdysi přišel do ústavu, posloužily Jaroslavu Stránskému jako osnova životního příběhu a plán cest na místa, na která se chtěl vrátit. Ačkoli tam v dětství zažil „hrozné“ věci, chtěl navštívit rodný a babiččin dům a zajít na hrob rodičů. Díky Životním příběhům mohl na cestu přizvat svoje sestry, které jinak nemá možnost vídat, a spolu s nimi navštívit i další příbuzné, aby mu pomohli jeho vyprávění doplnit. Jarda cestuje rád a všechna pracovní setkání výzkumné skupiny spojuje s dlouhými vycházkami po pamětihodnostech. Jedna z jeho oblíbených tras vede do Štěkně na Strakonicku, kde po odchodu z Maxova žije Hedvika, řádová sestra, které „se chytil hned“ poté, co do maxovského ústavu přišel. Byli přibližně stejně staří, spojovalo je nucené vystěhování do zdevastovaných Sudet a nezbylo jim, než se společně snažit, aby v opuštěných budovách vznikajícího ústavu sociální péče mohli žít co nejlépe. Jardovo vyprávění o konkrétních podobách osobních a občanských přátelství vyzývá ke spekulacím o takových verzích přátelství, které by lidem v potížích umožnily žít jinde než ve vzdálených a odloučených ústavech.</p><p><br>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu <em>Životní příběhy za lidská práva</em>, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</p>]]>
      </itunes:summary>
      <itunes:keywords></itunes:keywords>
      <itunes:explicit>No</itunes:explicit>
    </item>
    <item>
      <title>Josef</title>
      <itunes:episode>7</itunes:episode>
      <podcast:episode>7</podcast:episode>
      <itunes:title>Josef</itunes:title>
      <itunes:episodeType>full</itunes:episodeType>
      <guid isPermaLink="false">75902b00-f1dc-4407-801b-2fe232d7849a</guid>
      <link>https://share.transistor.fm/s/2e747bff</link>
      <description>
        <![CDATA[<p>Věci, které dnes řada z nás považuje za samozřejmoou součást života – dobré rodinné vztahy, vlastní domov, zaměstnání nebo možnost svobodného rozhodování – si Josef Šopík musel tvrdě vybojovat. Namísto rodiny, která by mu poskytla jistotu a zázemí, se musel již od útlého věku vyrovnávat s životem v ústavech. Namísto vzdělání a profesionální sociální práce pro něj český vzdělávací a sociální systém měl jen ponižování a nesmyslné kruté tresty. Namísto podpory a porozumění se mu od okolí dostalo jen podceňování a vytěžování. Navzdory všem těmto překážkách a těžkostem se Josefovi podařilo opustit ústav a přestěhovat se do chráněném bydlení, navázat vřelý vztah se svou sestrou, najít si přátele i dobré zaměstnání. Ani nyní nemá rozhodně v plánu se na cestě za splněním svých životních cílů zastavit – čeká ho zápas o navrácení svéprávnosti, chce si najít vlastní bydlení a jednoho dne by rád uzavřel manželství a měl děti se svou vysněnou partnerkou. O svých krušných začátcích – zejména o špatném zacházení, jehož se mu dostalo  v dětském domově ve Vřesovicích – nejprve nechtěl s kolegyněmi a kolegy z projektu Životní příběhy za lidská práva mluvit. Nakonec se však rozhodl přinést o nich svědectví a zároveň podniknout právní kroky vedoucí k potrestání viníků. Veřejnosti chce vylíčit, co by se podle něj už nikdy nikomu nemělo stát.</p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu Životní příběhy za lidská práva, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</p>]]>
      </description>
      <content:encoded>
        <![CDATA[<p>Věci, které dnes řada z nás považuje za samozřejmoou součást života – dobré rodinné vztahy, vlastní domov, zaměstnání nebo možnost svobodného rozhodování – si Josef Šopík musel tvrdě vybojovat. Namísto rodiny, která by mu poskytla jistotu a zázemí, se musel již od útlého věku vyrovnávat s životem v ústavech. Namísto vzdělání a profesionální sociální práce pro něj český vzdělávací a sociální systém měl jen ponižování a nesmyslné kruté tresty. Namísto podpory a porozumění se mu od okolí dostalo jen podceňování a vytěžování. Navzdory všem těmto překážkách a těžkostem se Josefovi podařilo opustit ústav a přestěhovat se do chráněném bydlení, navázat vřelý vztah se svou sestrou, najít si přátele i dobré zaměstnání. Ani nyní nemá rozhodně v plánu se na cestě za splněním svých životních cílů zastavit – čeká ho zápas o navrácení svéprávnosti, chce si najít vlastní bydlení a jednoho dne by rád uzavřel manželství a měl děti se svou vysněnou partnerkou. O svých krušných začátcích – zejména o špatném zacházení, jehož se mu dostalo  v dětském domově ve Vřesovicích – nejprve nechtěl s kolegyněmi a kolegy z projektu Životní příběhy za lidská práva mluvit. Nakonec se však rozhodl přinést o nich svědectví a zároveň podniknout právní kroky vedoucí k potrestání viníků. Veřejnosti chce vylíčit, co by se podle něj už nikdy nikomu nemělo stát.</p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu Životní příběhy za lidská práva, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</p>]]>
      </content:encoded>
      <pubDate>Sun, 07 Jan 2024 17:43:34 +0100</pubDate>
      <author>Brit Jensen a Životní příběhy</author>
      <enclosure url="https://media.transistor.fm/2e747bff/46c124de.mp3" length="44157138" type="audio/mpeg"/>
      <itunes:author>Brit Jensen a Životní příběhy</itunes:author>
      <itunes:image href="https://img.transistor.fm/hbc3Iuv1cXF2USn-5hey4ulw80iJkZ9iHOmDQarELCs/rs:fill:0:0:1/w:1400/h:1400/q:60/mb:500000/aHR0cHM6Ly9pbWct/dXBsb2FkLXByb2R1/Y3Rpb24udHJhbnNp/c3Rvci5mbS9lcGlz/b2RlLzE2NzY2ODMv/MTcwNDY0NTgxNC1h/cnR3b3JrLmpwZw.jpg"/>
      <itunes:duration>1103</itunes:duration>
      <itunes:summary>
        <![CDATA[<p>Věci, které dnes řada z nás považuje za samozřejmoou součást života – dobré rodinné vztahy, vlastní domov, zaměstnání nebo možnost svobodného rozhodování – si Josef Šopík musel tvrdě vybojovat. Namísto rodiny, která by mu poskytla jistotu a zázemí, se musel již od útlého věku vyrovnávat s životem v ústavech. Namísto vzdělání a profesionální sociální práce pro něj český vzdělávací a sociální systém měl jen ponižování a nesmyslné kruté tresty. Namísto podpory a porozumění se mu od okolí dostalo jen podceňování a vytěžování. Navzdory všem těmto překážkách a těžkostem se Josefovi podařilo opustit ústav a přestěhovat se do chráněném bydlení, navázat vřelý vztah se svou sestrou, najít si přátele i dobré zaměstnání. Ani nyní nemá rozhodně v plánu se na cestě za splněním svých životních cílů zastavit – čeká ho zápas o navrácení svéprávnosti, chce si najít vlastní bydlení a jednoho dne by rád uzavřel manželství a měl děti se svou vysněnou partnerkou. O svých krušných začátcích – zejména o špatném zacházení, jehož se mu dostalo  v dětském domově ve Vřesovicích – nejprve nechtěl s kolegyněmi a kolegy z projektu Životní příběhy za lidská práva mluvit. Nakonec se však rozhodl přinést o nich svědectví a zároveň podniknout právní kroky vedoucí k potrestání viníků. Veřejnosti chce vylíčit, co by se podle něj už nikdy nikomu nemělo stát.</p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu Životní příběhy za lidská práva, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</p>]]>
      </itunes:summary>
      <itunes:keywords></itunes:keywords>
      <itunes:explicit>No</itunes:explicit>
    </item>
    <item>
      <title>Věra</title>
      <itunes:episode>6</itunes:episode>
      <podcast:episode>6</podcast:episode>
      <itunes:title>Věra</itunes:title>
      <itunes:episodeType>full</itunes:episodeType>
      <guid isPermaLink="false">4492a220-97ab-4f4b-a002-0dacbd83a0bd</guid>
      <link>https://share.transistor.fm/s/5d5f4a7a</link>
      <description>
        <![CDATA[<p>Když jako mladá dívka nemohla už Věra Kovalčíková doma vydržet, obrátila se na stát. Napsala úřadům s nadějí, že jí pomůže sehnat práci, aby se mohla osamostatnit. Úřady ji ale označily za práceneschopnou a její cesta vedla do ústavu sociální péče umístěného v jednom z moravských zámků. S řádovými sestrami tam pak desetiletí pracovala v prádelně, v kuchyni, v ústavním hospodářství, nebo na polích JZD. „Lítala po zámku  jak zběsilá“ a chtěla se učit nové věci. Ke studiu se nabízela znaková řeč, kterou se mezi sebou dorozumívaly starší chovanky ústavu. Znakovat se od nich naučila při práci v dílně, kde společně šily a vyšívaly. Věře je dnes 72 let a divoká a zvědavá je pořád. Už deset let žije s přítelkyní v chráněném bytě nedaleko zámku. Do zámku se nikdy nechce vrátit. Ráda by dožila v bytě na vesnici. Před tím ale ještě jednou napíše úřadům. Tentokrát s tím, aby jí vrátily svéprávnost.</p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu Životní příběhy za lidská práva, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</p>]]>
      </description>
      <content:encoded>
        <![CDATA[<p>Když jako mladá dívka nemohla už Věra Kovalčíková doma vydržet, obrátila se na stát. Napsala úřadům s nadějí, že jí pomůže sehnat práci, aby se mohla osamostatnit. Úřady ji ale označily za práceneschopnou a její cesta vedla do ústavu sociální péče umístěného v jednom z moravských zámků. S řádovými sestrami tam pak desetiletí pracovala v prádelně, v kuchyni, v ústavním hospodářství, nebo na polích JZD. „Lítala po zámku  jak zběsilá“ a chtěla se učit nové věci. Ke studiu se nabízela znaková řeč, kterou se mezi sebou dorozumívaly starší chovanky ústavu. Znakovat se od nich naučila při práci v dílně, kde společně šily a vyšívaly. Věře je dnes 72 let a divoká a zvědavá je pořád. Už deset let žije s přítelkyní v chráněném bytě nedaleko zámku. Do zámku se nikdy nechce vrátit. Ráda by dožila v bytě na vesnici. Před tím ale ještě jednou napíše úřadům. Tentokrát s tím, aby jí vrátily svéprávnost.</p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu Životní příběhy za lidská práva, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</p>]]>
      </content:encoded>
      <pubDate>Mon, 01 Jan 2024 20:26:24 +0100</pubDate>
      <author>Brit Jensen a Životní příběhy</author>
      <enclosure url="https://media.transistor.fm/5d5f4a7a/44870f05.mp3" length="33032839" type="audio/mpeg"/>
      <itunes:author>Brit Jensen a Životní příběhy</itunes:author>
      <itunes:image href="https://img.transistor.fm/KYEOTLOQ8rVfOtdrjtZP6Ris7xPFHeZ25QqsfC8t6bw/rs:fill:0:0:1/w:1400/h:1400/q:60/mb:500000/aHR0cHM6Ly9pbWct/dXBsb2FkLXByb2R1/Y3Rpb24udHJhbnNp/c3Rvci5mbS9lcGlz/b2RlLzE2Njg4NTEv/MTcwNDE5MTk5Ny1h/cnR3b3JrLmpwZw.jpg"/>
      <itunes:duration>824</itunes:duration>
      <itunes:summary>
        <![CDATA[<p>Když jako mladá dívka nemohla už Věra Kovalčíková doma vydržet, obrátila se na stát. Napsala úřadům s nadějí, že jí pomůže sehnat práci, aby se mohla osamostatnit. Úřady ji ale označily za práceneschopnou a její cesta vedla do ústavu sociální péče umístěného v jednom z moravských zámků. S řádovými sestrami tam pak desetiletí pracovala v prádelně, v kuchyni, v ústavním hospodářství, nebo na polích JZD. „Lítala po zámku  jak zběsilá“ a chtěla se učit nové věci. Ke studiu se nabízela znaková řeč, kterou se mezi sebou dorozumívaly starší chovanky ústavu. Znakovat se od nich naučila při práci v dílně, kde společně šily a vyšívaly. Věře je dnes 72 let a divoká a zvědavá je pořád. Už deset let žije s přítelkyní v chráněném bytě nedaleko zámku. Do zámku se nikdy nechce vrátit. Ráda by dožila v bytě na vesnici. Před tím ale ještě jednou napíše úřadům. Tentokrát s tím, aby jí vrátily svéprávnost.</p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu Životní příběhy za lidská práva, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</p>]]>
      </itunes:summary>
      <itunes:keywords></itunes:keywords>
      <itunes:explicit>No</itunes:explicit>
    </item>
    <item>
      <title>Miloš</title>
      <itunes:episode>5</itunes:episode>
      <podcast:episode>5</podcast:episode>
      <itunes:title>Miloš</itunes:title>
      <itunes:episodeType>full</itunes:episodeType>
      <guid isPermaLink="false">a342e810-4038-41c9-9324-9f1c8cd562f2</guid>
      <link>https://share.transistor.fm/s/69295817</link>
      <description>
        <![CDATA[<p>Miloš Šandera neměl lehký život. Krátce po narození ho matka umístila do kojeneckého ústavu, aby ho ochránila před násilnickým otcem, a v ústavech sociální péče a různých léčebnách pobývá celý život. Před traumatizujícími zážitky ho to neuchránilo. Při řídkých návštěvách v rodině byl vystaven týrání a v ústavech se opakovaně dostával do konfliktů. Odborníci na péči o osoby s „problematickým chováním“ na něm vyzkoušeli snad všechny „léčebné“ prostředky, které měli k dispozici, včetně „koňských“ dávek utišujících psychofarmak a apomorfinu, jímž ho zkoušeli zbavit závislosti na nikotinu.</p><p>Ani bolestné zážitky ani intenzivní „léčba“ však Miloše nezlomily. „Neodnaučili mě to,“ říká s hrdostí, „kouřím pořád, až doteď“. Cigarety však nejsou jedinou věcí, které si Miloš nenechal vzít. Vedle vášně pro kouření ho naplňují také vzpomínky na lidi, kteří se k němu v životě chovali hezky, péče o blízké osoby, které jsou na tom stejně nebo hůře než on, láska ke zvířatům a živý zájem o věci „tam venku“, za zdmi ústavu. Rozpoznat v Milošově příběhu pozitivní tóny není jednoduché. Komu se to podaří, uslyší melodii nebývalé krásy a něžnosti.</p><p> </p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného projektu <a href="http://www.zivotnipribehy.com/">Životní příběhy za lidská práva</a>, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK.</p>]]>
      </description>
      <content:encoded>
        <![CDATA[<p>Miloš Šandera neměl lehký život. Krátce po narození ho matka umístila do kojeneckého ústavu, aby ho ochránila před násilnickým otcem, a v ústavech sociální péče a různých léčebnách pobývá celý život. Před traumatizujícími zážitky ho to neuchránilo. Při řídkých návštěvách v rodině byl vystaven týrání a v ústavech se opakovaně dostával do konfliktů. Odborníci na péči o osoby s „problematickým chováním“ na něm vyzkoušeli snad všechny „léčebné“ prostředky, které měli k dispozici, včetně „koňských“ dávek utišujících psychofarmak a apomorfinu, jímž ho zkoušeli zbavit závislosti na nikotinu.</p><p>Ani bolestné zážitky ani intenzivní „léčba“ však Miloše nezlomily. „Neodnaučili mě to,“ říká s hrdostí, „kouřím pořád, až doteď“. Cigarety však nejsou jedinou věcí, které si Miloš nenechal vzít. Vedle vášně pro kouření ho naplňují také vzpomínky na lidi, kteří se k němu v životě chovali hezky, péče o blízké osoby, které jsou na tom stejně nebo hůře než on, láska ke zvířatům a živý zájem o věci „tam venku“, za zdmi ústavu. Rozpoznat v Milošově příběhu pozitivní tóny není jednoduché. Komu se to podaří, uslyší melodii nebývalé krásy a něžnosti.</p><p> </p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného projektu <a href="http://www.zivotnipribehy.com/">Životní příběhy za lidská práva</a>, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK.</p>]]>
      </content:encoded>
      <pubDate>Mon, 25 Dec 2023 11:59:32 +0100</pubDate>
      <author>Brit Jensen a Životní příběhy</author>
      <enclosure url="https://media.transistor.fm/69295817/8fabbdae.mp3" length="36244018" type="audio/mpeg"/>
      <itunes:author>Brit Jensen a Životní příběhy</itunes:author>
      <itunes:image href="https://img.transistor.fm/en_G_x0o3C50OVmjpBNLv9b6HN235uDl5rexyCuxHOs/rs:fill:0:0:1/w:1400/h:1400/q:60/mb:500000/aHR0cHM6Ly9pbWct/dXBsb2FkLXByb2R1/Y3Rpb24udHJhbnNp/c3Rvci5mbS9lcGlz/b2RlLzE2NTk3Mzgv/MTcwMzUwMTk3Mi1h/cnR3b3JrLmpwZw.jpg"/>
      <itunes:duration>904</itunes:duration>
      <itunes:summary>
        <![CDATA[<p>Miloš Šandera neměl lehký život. Krátce po narození ho matka umístila do kojeneckého ústavu, aby ho ochránila před násilnickým otcem, a v ústavech sociální péče a různých léčebnách pobývá celý život. Před traumatizujícími zážitky ho to neuchránilo. Při řídkých návštěvách v rodině byl vystaven týrání a v ústavech se opakovaně dostával do konfliktů. Odborníci na péči o osoby s „problematickým chováním“ na něm vyzkoušeli snad všechny „léčebné“ prostředky, které měli k dispozici, včetně „koňských“ dávek utišujících psychofarmak a apomorfinu, jímž ho zkoušeli zbavit závislosti na nikotinu.</p><p>Ani bolestné zážitky ani intenzivní „léčba“ však Miloše nezlomily. „Neodnaučili mě to,“ říká s hrdostí, „kouřím pořád, až doteď“. Cigarety však nejsou jedinou věcí, které si Miloš nenechal vzít. Vedle vášně pro kouření ho naplňují také vzpomínky na lidi, kteří se k němu v životě chovali hezky, péče o blízké osoby, které jsou na tom stejně nebo hůře než on, láska ke zvířatům a živý zájem o věci „tam venku“, za zdmi ústavu. Rozpoznat v Milošově příběhu pozitivní tóny není jednoduché. Komu se to podaří, uslyší melodii nebývalé krásy a něžnosti.</p><p> </p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného projektu <a href="http://www.zivotnipribehy.com/">Životní příběhy za lidská práva</a>, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK.</p>]]>
      </itunes:summary>
      <itunes:keywords></itunes:keywords>
      <itunes:explicit>No</itunes:explicit>
    </item>
    <item>
      <title>Karel</title>
      <itunes:episode>4</itunes:episode>
      <podcast:episode>4</podcast:episode>
      <itunes:title>Karel</itunes:title>
      <itunes:episodeType>full</itunes:episodeType>
      <guid isPermaLink="false">40f612d4-9973-48ad-9aba-9b662265357b</guid>
      <link>https://share.transistor.fm/s/a69e4179</link>
      <description>
        <![CDATA[<p>Do dětské psychiatrické léčebny Opařany se Karel Čacký dostal po smrti své matky. Strávil tam polovinu dětství a ke své rodině se už nikdy nevrátil. Jeho optimismus a víra v existenci vlastního místa ve světě zůstaly přesto nezlomeny. Nejprve si své místo našel v kotelně ústavu v Horním Maxově, kam z Opařan odešel v patnácti letech a na jehož chodu a údržbě se svou prací v následujících desetiletích podílel. Poté, co ústav prošel modernizací a kotelna byla zrušena, začal si budovat vlastní útočiště, malý zahradní domek stojící na ústavních pozemcích. Domek obklopuje sad, který brzy vydá první plody. Karel by se o ně rád podělil s rodinou, k níž přes léta odloučení chová vřelé vztahy, s blondýnou, o které se mu zdává, a možná i s orangutany, o nichž pojednávají jeho písně.</p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu Životní příběhy za lidská práva, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</p>]]>
      </description>
      <content:encoded>
        <![CDATA[<p>Do dětské psychiatrické léčebny Opařany se Karel Čacký dostal po smrti své matky. Strávil tam polovinu dětství a ke své rodině se už nikdy nevrátil. Jeho optimismus a víra v existenci vlastního místa ve světě zůstaly přesto nezlomeny. Nejprve si své místo našel v kotelně ústavu v Horním Maxově, kam z Opařan odešel v patnácti letech a na jehož chodu a údržbě se svou prací v následujících desetiletích podílel. Poté, co ústav prošel modernizací a kotelna byla zrušena, začal si budovat vlastní útočiště, malý zahradní domek stojící na ústavních pozemcích. Domek obklopuje sad, který brzy vydá první plody. Karel by se o ně rád podělil s rodinou, k níž přes léta odloučení chová vřelé vztahy, s blondýnou, o které se mu zdává, a možná i s orangutany, o nichž pojednávají jeho písně.</p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu Životní příběhy za lidská práva, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</p>]]>
      </content:encoded>
      <pubDate>Sun, 17 Dec 2023 21:53:07 +0100</pubDate>
      <author>Brit Jensen a Životní příběhy</author>
      <enclosure url="https://media.transistor.fm/a69e4179/051f3caf.mp3" length="36038523" type="audio/mpeg"/>
      <itunes:author>Brit Jensen a Životní příběhy</itunes:author>
      <itunes:image href="https://img.transistor.fm/0UFHMkdrG5EWZ7sMS9Y-TLmzY_l1-hr8ihuCQ-g30AE/rs:fill:0:0:1/w:1400/h:1400/q:60/mb:500000/aHR0cHM6Ly9pbWct/dXBsb2FkLXByb2R1/Y3Rpb24udHJhbnNp/c3Rvci5mbS9lcGlz/b2RlLzE2NDg3Mjgv/MTcwMjg0NjM4Ny1h/cnR3b3JrLmpwZw.jpg"/>
      <itunes:duration>898</itunes:duration>
      <itunes:summary>
        <![CDATA[<p>Do dětské psychiatrické léčebny Opařany se Karel Čacký dostal po smrti své matky. Strávil tam polovinu dětství a ke své rodině se už nikdy nevrátil. Jeho optimismus a víra v existenci vlastního místa ve světě zůstaly přesto nezlomeny. Nejprve si své místo našel v kotelně ústavu v Horním Maxově, kam z Opařan odešel v patnácti letech a na jehož chodu a údržbě se svou prací v následujících desetiletích podílel. Poté, co ústav prošel modernizací a kotelna byla zrušena, začal si budovat vlastní útočiště, malý zahradní domek stojící na ústavních pozemcích. Domek obklopuje sad, který brzy vydá první plody. Karel by se o ně rád podělil s rodinou, k níž přes léta odloučení chová vřelé vztahy, s blondýnou, o které se mu zdává, a možná i s orangutany, o nichž pojednávají jeho písně.</p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu Životní příběhy za lidská práva, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</p>]]>
      </itunes:summary>
      <itunes:keywords></itunes:keywords>
      <itunes:explicit>No</itunes:explicit>
    </item>
    <item>
      <title>Bohuška</title>
      <itunes:episode>3</itunes:episode>
      <podcast:episode>3</podcast:episode>
      <itunes:title>Bohuška</itunes:title>
      <itunes:episodeType>full</itunes:episodeType>
      <guid isPermaLink="false">3954f9fa-08de-4329-8a5f-b8250f2069c9</guid>
      <link>https://share.transistor.fm/s/cf5f64d8</link>
      <description>
        <![CDATA[<p>Bohuška Jablonická nabídla kolektivu Životních příběhů odvážné scénáře a taktiky, které pomáhají vyrovnat se s opuštěním, odmítnutím, diskriminací a jiným bezprávím. Zkušenost malého děvčete, které  „muselo jít z domu“ a ve všech ústavech zažívalo pocit, že není na správném místě, proměnila v bojovnou péči o lidi a zvířata s podobným osudem. Ač nerada, začala v sedmnácti letech hledat svoje místo  v jednom z ústavů v malé jihomoravské obci. Pracovala v ústavním hospodářství, i na „jezeďáckém“, starala se o ty, kdo to potřebovali. Sama sebe pohřbila, aby obnovila rodinné vztahy, a dokázala vytvořit přátelství na celý život. S jednou ze svých přítelkyň a s kocourem Vaškem teď bydlí ve vesnici v bytovce a pro darebáky, kteří ubližují třebas i vzdálenějším blízkým, a nebo je opouštějí ve chvíli, kdy někoho potřebují, nemá pochopení.</p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu Životní příběhy za lidská práva, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</p>]]>
      </description>
      <content:encoded>
        <![CDATA[<p>Bohuška Jablonická nabídla kolektivu Životních příběhů odvážné scénáře a taktiky, které pomáhají vyrovnat se s opuštěním, odmítnutím, diskriminací a jiným bezprávím. Zkušenost malého děvčete, které  „muselo jít z domu“ a ve všech ústavech zažívalo pocit, že není na správném místě, proměnila v bojovnou péči o lidi a zvířata s podobným osudem. Ač nerada, začala v sedmnácti letech hledat svoje místo  v jednom z ústavů v malé jihomoravské obci. Pracovala v ústavním hospodářství, i na „jezeďáckém“, starala se o ty, kdo to potřebovali. Sama sebe pohřbila, aby obnovila rodinné vztahy, a dokázala vytvořit přátelství na celý život. S jednou ze svých přítelkyň a s kocourem Vaškem teď bydlí ve vesnici v bytovce a pro darebáky, kteří ubližují třebas i vzdálenějším blízkým, a nebo je opouštějí ve chvíli, kdy někoho potřebují, nemá pochopení.</p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu Životní příběhy za lidská práva, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</p>]]>
      </content:encoded>
      <pubDate>Sun, 10 Dec 2023 15:53:03 +0100</pubDate>
      <author>Brit Jensen a Životní příběhy</author>
      <enclosure url="https://media.transistor.fm/cf5f64d8/7f101a10.mp3" length="34308021" type="audio/mpeg"/>
      <itunes:author>Brit Jensen a Životní příběhy</itunes:author>
      <itunes:image href="https://img.transistor.fm/j5dOseLApznnFAeBMMKpd3gVei4M8rsXN6RvcnWD8aE/rs:fill:0:0:1/w:1400/h:1400/q:60/mb:500000/aHR0cHM6Ly9pbWct/dXBsb2FkLXByb2R1/Y3Rpb24udHJhbnNp/c3Rvci5mbS9lcGlz/b2RlLzE2Mzg5MDUv/MTcwMjIxOTk4My1h/cnR3b3JrLmpwZw.jpg"/>
      <itunes:duration>856</itunes:duration>
      <itunes:summary>
        <![CDATA[<p>Bohuška Jablonická nabídla kolektivu Životních příběhů odvážné scénáře a taktiky, které pomáhají vyrovnat se s opuštěním, odmítnutím, diskriminací a jiným bezprávím. Zkušenost malého děvčete, které  „muselo jít z domu“ a ve všech ústavech zažívalo pocit, že není na správném místě, proměnila v bojovnou péči o lidi a zvířata s podobným osudem. Ač nerada, začala v sedmnácti letech hledat svoje místo  v jednom z ústavů v malé jihomoravské obci. Pracovala v ústavním hospodářství, i na „jezeďáckém“, starala se o ty, kdo to potřebovali. Sama sebe pohřbila, aby obnovila rodinné vztahy, a dokázala vytvořit přátelství na celý život. S jednou ze svých přítelkyň a s kocourem Vaškem teď bydlí ve vesnici v bytovce a pro darebáky, kteří ubližují třebas i vzdálenějším blízkým, a nebo je opouštějí ve chvíli, kdy někoho potřebují, nemá pochopení.</p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu Životní příběhy za lidská práva, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</p>]]>
      </itunes:summary>
      <itunes:keywords></itunes:keywords>
      <itunes:explicit>No</itunes:explicit>
    </item>
    <item>
      <title>Vlasta</title>
      <itunes:episode>2</itunes:episode>
      <podcast:episode>2</podcast:episode>
      <itunes:title>Vlasta</itunes:title>
      <itunes:episodeType>full</itunes:episodeType>
      <guid isPermaLink="false">abdd7b2f-a92e-49f2-8122-834e6fd7d121</guid>
      <link>https://share.transistor.fm/s/2594588a</link>
      <description>
        <![CDATA[<p>Vlasta Bouška měl od samého začátku projektu věnovaného životní zkušenosti lidí z ústavů jasno, co chce svým posluchačkám a posluchačům sdělit: že svět mimo zdi ústavů existuje a že pokud má člověk dost odvahy, je možné se do něj dostat. Chráněné bydlení, kde dnes bydlí, je pro Vlastu mnohem lepším místem pro život než různé „domovy“ a „léčebny“, ve kterých v průběhu života pobýval. Na rozdíl od ústavů, v chráněném bydlení může jít člověk ven, kdy se mu zachce, může si najít zaměstnání a může relativně svobodně navazovat vztahy s okolím. Vlastův život však také poznamenalo obvinění, s nímž se pro něj pojí pocit hluboké křivdy. Způsob, jakým sociální, zdravotnické a soudní instituce našeho státu s Vlastou zacházely v nejtěžším období jeho života, vypovídá cosi podstatného nejen o režimech sociální a zdravotní péče a platných soudních procedurách, ale také o vztahu velké části společnosti k věcem, které jsou komplikovanější, o něco méně zřetelné a jednoznačné, než bychom si přáli.</p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu <em>Životní příběhy za lidská práva</em>, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</p>]]>
      </description>
      <content:encoded>
        <![CDATA[<p>Vlasta Bouška měl od samého začátku projektu věnovaného životní zkušenosti lidí z ústavů jasno, co chce svým posluchačkám a posluchačům sdělit: že svět mimo zdi ústavů existuje a že pokud má člověk dost odvahy, je možné se do něj dostat. Chráněné bydlení, kde dnes bydlí, je pro Vlastu mnohem lepším místem pro život než různé „domovy“ a „léčebny“, ve kterých v průběhu života pobýval. Na rozdíl od ústavů, v chráněném bydlení může jít člověk ven, kdy se mu zachce, může si najít zaměstnání a může relativně svobodně navazovat vztahy s okolím. Vlastův život však také poznamenalo obvinění, s nímž se pro něj pojí pocit hluboké křivdy. Způsob, jakým sociální, zdravotnické a soudní instituce našeho státu s Vlastou zacházely v nejtěžším období jeho života, vypovídá cosi podstatného nejen o režimech sociální a zdravotní péče a platných soudních procedurách, ale také o vztahu velké části společnosti k věcem, které jsou komplikovanější, o něco méně zřetelné a jednoznačné, než bychom si přáli.</p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu <em>Životní příběhy za lidská práva</em>, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</p>]]>
      </content:encoded>
      <pubDate>Sun, 03 Dec 2023 16:25:58 +0100</pubDate>
      <author>Brit Jensen a Životní příběhy</author>
      <enclosure url="https://media.transistor.fm/2594588a/5b9dda99.mp3" length="33813282" type="audio/mpeg"/>
      <itunes:author>Brit Jensen a Životní příběhy</itunes:author>
      <itunes:image href="https://img.transistor.fm/6dOHcOgEwKvfpBA8LQAqAqqJUSMT3Kjzd0reY0-lxZE/rs:fill:0:0:1/w:1400/h:1400/q:60/mb:500000/aHR0cHM6Ly9pbWct/dXBsb2FkLXByb2R1/Y3Rpb24udHJhbnNp/c3Rvci5mbS9lcGlz/b2RlLzE2MjY0OTQv/MTcwMTYxNzE1OC1h/cnR3b3JrLmpwZw.jpg"/>
      <itunes:duration>843</itunes:duration>
      <itunes:summary>
        <![CDATA[<p>Vlasta Bouška měl od samého začátku projektu věnovaného životní zkušenosti lidí z ústavů jasno, co chce svým posluchačkám a posluchačům sdělit: že svět mimo zdi ústavů existuje a že pokud má člověk dost odvahy, je možné se do něj dostat. Chráněné bydlení, kde dnes bydlí, je pro Vlastu mnohem lepším místem pro život než různé „domovy“ a „léčebny“, ve kterých v průběhu života pobýval. Na rozdíl od ústavů, v chráněném bydlení může jít člověk ven, kdy se mu zachce, může si najít zaměstnání a může relativně svobodně navazovat vztahy s okolím. Vlastův život však také poznamenalo obvinění, s nímž se pro něj pojí pocit hluboké křivdy. Způsob, jakým sociální, zdravotnické a soudní instituce našeho státu s Vlastou zacházely v nejtěžším období jeho života, vypovídá cosi podstatného nejen o režimech sociální a zdravotní péče a platných soudních procedurách, ale také o vztahu velké části společnosti k věcem, které jsou komplikovanější, o něco méně zřetelné a jednoznačné, než bychom si přáli.</p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu <em>Životní příběhy za lidská práva</em>, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com).</p>]]>
      </itunes:summary>
      <itunes:keywords></itunes:keywords>
      <itunes:explicit>No</itunes:explicit>
    </item>
    <item>
      <title>Intro</title>
      <itunes:episode>1</itunes:episode>
      <podcast:episode>1</podcast:episode>
      <itunes:title>Intro</itunes:title>
      <itunes:episodeType>full</itunes:episodeType>
      <guid isPermaLink="false">b02f4aa0-b04a-47cc-ae1b-cd4b3eae9161</guid>
      <link>https://share.transistor.fm/s/1f2927a1</link>
      <description>
        <![CDATA[<p>Podcast <em>Koho by to zajímalo </em>je společným projektem české dokumentaristky Brit Jensen a výzkumného týmu projektu <em>Životní příběh za lidská práva</em>. K jeho klíčovým členům patří lidé, kteří strávili dlouho dobu v ústavech a mají tak bohatou zkušenost s nedobrovolnou institucionalizací, totalitními organizacemi a marginalizací. Příběhy, které vypravěčky a vypravěči přinášejí, ale zdaleka nejsou jen o utrpení a útlaku. Vypravěči a vypravěčky naší podcastové série nejsou oběti. Jsou to především lidé hledající důstojný způsob života tváří v tvář mimořádně obtížným životním podmínkám. Otázka „koho by to zajímalo?“, položená jednou z vypravěček, je tak zároveň výzvou ke změně: pokud nás snaha lidí z ústavů o důstojnější život opravdu zajímá, můžeme udělat něco, abychom jim v jejich úsilí napomohli?</p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu <em>Životní příběhy za lidská práva</em>, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com)</p>]]>
      </description>
      <content:encoded>
        <![CDATA[<p>Podcast <em>Koho by to zajímalo </em>je společným projektem české dokumentaristky Brit Jensen a výzkumného týmu projektu <em>Životní příběh za lidská práva</em>. K jeho klíčovým členům patří lidé, kteří strávili dlouho dobu v ústavech a mají tak bohatou zkušenost s nedobrovolnou institucionalizací, totalitními organizacemi a marginalizací. Příběhy, které vypravěčky a vypravěči přinášejí, ale zdaleka nejsou jen o utrpení a útlaku. Vypravěči a vypravěčky naší podcastové série nejsou oběti. Jsou to především lidé hledající důstojný způsob života tváří v tvář mimořádně obtížným životním podmínkám. Otázka „koho by to zajímalo?“, položená jednou z vypravěček, je tak zároveň výzvou ke změně: pokud nás snaha lidí z ústavů o důstojnější život opravdu zajímá, můžeme udělat něco, abychom jim v jejich úsilí napomohli?</p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu <em>Životní příběhy za lidská práva</em>, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com)</p>]]>
      </content:encoded>
      <pubDate>Wed, 29 Nov 2023 22:29:52 +0100</pubDate>
      <author>Brit Jensen a Životní příběhy</author>
      <enclosure url="https://media.transistor.fm/1f2927a1/2c6e72a0.mp3" length="10513169" type="audio/mpeg"/>
      <itunes:author>Brit Jensen a Životní příběhy</itunes:author>
      <itunes:image href="https://img.transistor.fm/MRI_0Jb4BkDfT88IRsCd2fVIUOvDP9kYNAux-ygxQ0U/rs:fill:0:0:1/w:1400/h:1400/q:60/mb:500000/aHR0cHM6Ly9pbWct/dXBsb2FkLXByb2R1/Y3Rpb24udHJhbnNp/c3Rvci5mbS9lcGlz/b2RlLzE2MTc3MDIv/MTcwMTQyMDM1Mi1h/cnR3b3JrLmpwZw.jpg"/>
      <itunes:duration>261</itunes:duration>
      <itunes:summary>
        <![CDATA[<p>Podcast <em>Koho by to zajímalo </em>je společným projektem české dokumentaristky Brit Jensen a výzkumného týmu projektu <em>Životní příběh za lidská práva</em>. K jeho klíčovým členům patří lidé, kteří strávili dlouho dobu v ústavech a mají tak bohatou zkušenost s nedobrovolnou institucionalizací, totalitními organizacemi a marginalizací. Příběhy, které vypravěčky a vypravěči přinášejí, ale zdaleka nejsou jen o utrpení a útlaku. Vypravěči a vypravěčky naší podcastové série nejsou oběti. Jsou to především lidé hledající důstojný způsob života tváří v tvář mimořádně obtížným životním podmínkám. Otázka „koho by to zajímalo?“, položená jednou z vypravěček, je tak zároveň výzvou ke změně: pokud nás snaha lidí z ústavů o důstojnější život opravdu zajímá, můžeme udělat něco, abychom jim v jejich úsilí napomohli?</p><p>Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného  projektu <em>Životní příběhy za lidská práva</em>, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK (www.zivotnipribehy.com)</p>]]>
      </itunes:summary>
      <itunes:keywords></itunes:keywords>
      <itunes:explicit>No</itunes:explicit>
    </item>
  </channel>
</rss>
