V podcastu s názvem Translating Worlds: Přenášet světy Trhoň mluví s autorstvem Petra Szemán a Lilith Zone o jejich hrách Border as Interface a Room Map, která budou po dobu dvou měsíců k dispozici na webu Artycok.TV. V rámci publikace jsou popsána další díla od umělectva Total Refusal, Matteo Ruggiero, David Blandy, Ville Kallio a Kent Sheely. 

V rámci nového dílu Showcase bude možné po dobu dvou měsíců zhlédnout krátký film In the Air Tonight (2020) autora Andrewa Normana Wilsona na webu artycok.tv a poslechnout si rozhovor, který s ním vedl Dominik Gajarský, ve stejnojmenném podcastu.

As part of the newest edition of the Showcase, viewers are able, for two months, to watch the short film In the Air Tonight (2020) by Andrew Norman Wilson on the artycok.tv website along with a conversation between the artist and Dominik Gajarský featured in the accompanying podcast of the same name.

Kurátorované téma umělkyň Poliny Davydenko a Alice Nikitinové chce předat zdánlivě nemožné: prožívání války společnosti, která tento stav už dlouho nezažila a vnímá ji jen zprostředkovaně, zejména skrze mediální obrazy. Většina zúčastněných umělců a umělkyň se vědomě a po zvážení všech rizik rozhodla opustit bezpečí ateliérové tvorby a vydat směrem k holé realitě, stali se dobrovolníky nebo přímo vojáky. Před válkou se hlásili k humanismu a levici, ale jejich svět se po začátku totální invaze rozdělil na „předtím“ a „potom“. 

Nula – tak se ve vojenském slangu říká linii fronty. Jedni od ní prchají, jiné přitahuje. Všichni, kdo se rozhodli zapojit, chtějí pomoci nebo být svědky historických událostí definujících podobu existence budoucích generací. Zbraň do ruky museli vzít i pacifisté, a tak stereotyp vojáka, coby maskulinního hrdiny se zálibou ve zbraních, bere najednou zcela za své.

As part of the new Showcase episode, viewers could watch the short film Cell 5 - A Reconstruction (2023) by Mario Pfeifer for two months on the artycok.tv web site and listen to an interview with him conducted by Janek Rous in the podcast of the same name.

V rámci nového dílu Showcase bylo možné po dobu dvou měsíců zhlédnout krátký film Cell 5 - A Reconstruction (2023) autora Maria Pfeifera na webu artycok.tv a poslechnout si rozhovor, který s ním vedl Janek Rous, ve stejnojmenném podcastu.

As part of the new Showcase episode, you can watch the film Environmelisma (2025) on our website www.artycok.tv by artists Lorenzo Sandoval and Pedro André and listen to an interview with them, hosted by David Přílučík, in the podcast series of the same name.

V rámci nového dílu Showcase můžete zhlédnout film Environmelisma (2025) na webu artycok.tv autorů Lorenza Sandovala a Pedra Andrého a poslechnout si rozhovor s nimi, který vedl David Přílučík, ve stejnojmenném podcastu.

I v Ondřeji Trhoňovi spouští slovo „mužství“ rozličné pocity. Vzpomínky z tělocviku na základce, konfrontace ohledně jeho nalakovaných nehtů, doomscrolling toxickou maskulinitou či dojem, že ani dnes mu to mužství nijak zvlášť nejde. „Co to znamená být dobrým mužem či maskulinním člověkem?“ ptá se na úvod podcastu, který pro Téma zpracoval. Na pomoc si přizval kurátory publikace, Davida Laufera a Tomáše Samka, vystavujícího Davida Výtiska, editorky trans-žánrové antologie Proměny maskulinit Darinu Alster a Kaču Olivovou a umělce Jana Durinu.

As part of the new Showcase episode, on our website www.artycok.tv you can watch the film All Sounds Within (2022) by artist Salka Tiziana and listen to an interview with the artist, hosted by Tereza Špinková and Kateřina Žák Konvalinová, in the podcast series of the same name.

V rámci druhé epizody Showcase můžete na našem webu www.artycok.tv zhlédnout film All Sounds Within (2022) umělkyně Salky Tiziany a poslechnout si s ní rozhovor, moderovaný Terezou Špinkovou a Kateřinou Žák Konvalinovou.

A more-than-oceanic perspective is a speculation on perception, emotion, intelligence, and agency. It brings with it a tidal wave of decolonial thought, posthumanism and material feminisms, queer ecologies, media theory, and spirituality, refracting it through interdisciplinary aesthetics and environmental justice.
The online exhibition at Artyčok.TV presents fragments from Ocean-Archive.org, exploring how digital imaginaries, artistic interventions, and scientific knowledge intersect to challenge and redefine our relationship with the Ocean. Through digital, speculative, and embodied engagements, it presents an alternative oceanic archive—one that resists extractivist logic and instead fosters collaboration, coexistence, and multispecies imaginaries.

V rámci pilotního dílu Showcase můžete na našem webu www.artycok.tv zhlédnout film Elmie (2023) od sámské umělkyně Sissel Mutuale Bergh a zde si poslechnout rozhovor autorky s Jiřím Žákem o jejím díle.

As part of the pilot episode of Showcase, you can watch the film Elmie (2023) by Sami artist Sissel Mutuale Bergh on our website and listen to an interview with Jiří Žák here.

Podcast doprovází kurátorovanou publikaci Téma, která je v plné verzi dostupná po 3 měsíce od svého vydání na webu artycok.tv. 

Podcast doprovází kurátorovanou publikaci Téma, která je v plné verzi dostupná po 3 měsíce od svého vydání na webu www.artycok.tv

Výpověď osob podezřelých ze spáchání Dobra:

„Na základě svého občanského práva odmítáme nadále vypovídat. Odmítáme se před vámi svlékat pomalu i z kůže a vysvětlovat, nebo snad dokonce ospravedlňovat svoje činy. Nenecháme si od vás vnutit myšlenku, že naší motivací k tomu, dělat cokoli z toho co děláme (konkrétně; vstupovat do veřejného prostoru určitým způsobem ) je nějaké metafyzické dobro či bonum honestum. Stejně tak není naše činnost projevem vlastní dobré vůle, protože na dobrou vůli, obecné blaho a veřejný pořádek vám s veškerou pokorou kašlem. Snad přece nikdo nejsme, rozhodně bychom neměli být, nuceni k tomu, zaujímat vůči čemu - a komukoli všeobecně platné morální zásady. S takovou bychom stěží došli za jeden jediný roh, natož by se nám podařilo zdárně prokličkovat labyrintem světa. Ono to totiž není tak docela jednoznačné, anebo spíš dvojznačné to není a pokud to dvojznačné je, nemusí ty dva stát zrovna proti sobě. Pokud nás proto někdo z něčeho takového, jako je čisté dobro hodlá obviňovat, vězte, že máme připravené kvalitní Alibi*.”

Barbora Bažantová a Janek Rous

Geologové Dobroslav Matějka a Viktor Goliáš popisují vztah svého oboru k těžbě. Otevírají téma zásoby nerostných surovin a způsobů, jakými je využíváme. Propagátor moderní spirituality Jiří Škaloud se na těžbu a přírodní zdroje dívá pohledem ezoteriky. Kameny ukazuje jako specifické nosiče informací, se kterými je možné za určitých podmínek komunikovat.

Podcast Hornina, nerost, minerál, kámen sleduje vzácný minerál koltan a jeho proměnu na elektronickou součástku – tantalový kondenzátor. Koltan patří do skupiny tzv. konfliktních minerálů. Jeho těžba dnes probíhá především v Kongu a okolních státech a je spojená s válečnými konflikty, vykořisťováním, černým obchodem a dětskou prací. Vytěžená a zpracovaná ruda se ve formě extrahovaného tantalového prachu dostává do českého Lanškrouna, kde probíhá výroba kondenzátorů a čipů. Tyto součástky pak můžeme nalézt ve více než polovině elektrotechnických zařízení, se kterými denně přicházíme do kontaktu.

V třídílné podcastové sérii, připravenou umělkyní Bárou Mrázkovou, se budeme skrze rozhovory s odborníky zabývat koltanem v kontextu různých vztahů a společenských témat, jakými jsou koloniální historie a otroctví a jejich novodobé formy, pracovní podmínky při těžbě nebo ekologická zátěž, která vzniká při zpracování rudy. Nahlédneme na mechanismy, skryté za těžbou a průmyslovou výrobou elektrotechnického zboží a vzorce spotřebitelské logiky našeho společenského systému – globálního kapitalismu.

Podcast Hornina, nerost, minerál, kámen sleduje vzácný minerál koltan a jeho proměnu na elektronickou součástku – tantalový kondenzátor. Koltan patří do skupiny tzv. konfliktních minerálů. Jeho těžba dnes probíhá především v Kongu a okolních státech a je spojená s válečnými konflikty, vykořisťováním, černým obchodem a dětskou prací. Vytěžená a zpracovaná ruda se ve formě extrahovaného tantalového prachu dostává do českého Lanškrouna, kde probíhá výroba kondenzátorů a čipů. Tyto součástky pak můžeme nalézt ve více než polovině elektrotechnických zařízení, se kterými denně přicházíme do kontaktu.

V třídílné podcastové sérii, připravenou umělkyní Bárou Mrázkovou, se budeme skrze rozhovory s odborníky zabývat koltanem v kontextu různých vztahů a společenských témat, jakými jsou koloniální historie a otroctví a jejich novodobé formy, pracovní podmínky při těžbě nebo ekologická zátěž, která vzniká při zpracování rudy. Nahlédneme na mechanismy, skryté za těžbou a průmyslovou výrobou elektrotechnického zboží a vzorce spotřebitelské logiky našeho společenského systému – globálního kapitalismu.

V třídílné podcastové sérii, připravenou umělkyní Bárou Mrázkovou, se budeme skrze rozhovory s odborníky zabývat koltanem v kontextu různých vztahů a společenských témat, jakými jsou koloniální historie a otroctví a jejich novodobé formy, pracovní podmínky při těžbě nebo ekologická zátěž, která vzniká při zpracování rudy. Nahlédneme na mechanismy, skryté za těžbou a průmyslovou výrobou elektrotechnického zboží a vzorce spotřebitelské logiky našeho společenského systému – globálního kapitalismu.

1. díl

Geolog Jan Loun je zaměstnán v lanškrounské firmě Kyocera AVX, která je největším světovým spotřebitelem tantalu. V rozhovoru nastiňuje téma těžby a pracovních podmínek v Kongu a popisuje metodu, kterou sám vyvinul pro ověřování původu těžené rudy z problematických oblastí v Kongu. Jedna z metod, používaných pro prokazování původu koltanu je i laserová ablace, kterou pro Louna zajišťuje geoložka Jitka Míková.

Bára Mrázková absolvovala na FAMU obor fotografie. Po škole působila v umělecké dvojici s Filipem Lábem. Ve své společné práci prozkoumávali nejen prostory východoevropského postkomunismu, ale i fotografické hranice dokumentu a fikce. Ve svých dalších projektech se zabývala informační povahou proto-digitální fotografie předcházející globální digitalizaci nejen obrazových informací. Pohybuje se mezi médii fotografie, videa a instalace. Ve své současné práci zkoumá operace a procesy skryté za produkcí a distribucí současného fotografického obrazu.

Jak dávat hlas neslyšeným? Jak vzdorovat hudebnímu průmyslu, uměleckým institucím a politickému systému – a nevyhořet? Marie Čtveráčková alias Mary C v poslední epizodě podcastu Hrabáreň ukazuje důležitost komunity, ale i výzvy při jejím udržování. Peter Kolárčik tentokrát navštívil komunitní vzdělávací prostor Synth Library Prague, který Marie spravuje a kde společně hledají možnosti spolupráce a vzájemné inspirace mezi světem výtvarného umění a světem hudby. Jak se společně bavit, dodávat si sílu a něco změnit?

Podcastová série Ondřeje Trhoně, zpracovaná k Tématu Zamést si před vlastním prahem kurátora Jiřího Žáka. 

Spolu s Terezou Stejskalovou, Ondřejem Slačálkem, Vjerou Borozan a Jiřím Žákem řešíme, jak se vůči západní dějinné křivdě postavit - a jesli to neznamená otevírat často uzavřený svět současného umění hlasům, které v něm chybí. Je to praxe, která může být často nepříjemná, ale je nutná. Pojďme společně přijít na to, jak k ní můžeme přispět každý z nás - třeba na nejbližší výstavě.

Vjera Borozan je historička umění, pedagožka a kurátorka. Vedla Artyčok TV, působila na VŠUP nebo brněnské VUT, dnes učí současné umění a post-koloniální teorii na Akademii výtvarných umění. Ondřej Slačálek je politolog, přednáší a výzkumné činnosti se věnuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zabývá se nacionalismem, mezinárodními vztahy a středovýchodní Evropou. Tereza Stejskalová je kurátorka, teoretička, patří do kurátoského týmu českého Bienále ve věci umění. Spoluzakládala deník A2larm, kde také dlouho působila, je součástí týmu tranzit.org.

"Jsou slova, která se občas ocitají na hraně. Na jedné straně hrany balancují nad obecnou ignorací, a na druhé se naklánějí na stranu nadužívání a sebe vyprázdnění. Slovům, která se stanou oblíbená ve světě umění, se často děje, že rychle přepadnou z jedné strany hrany na druhou. Samotná slova za to ale nemůžou. Některá z nich mají imaginativní moc, jež přesahuje jejich reálný význam. Stává se z nich zaklínadlo, které tíhou své imaginace překlopí slova za hranu sebe vyprázdnění. Dekolonizace je jedním z takových."

Čím to je? Jak se proměňuje médium fotografie v kontextu umění? A má vůbec smysl stále mluvit o specifických médiích? Peter Kolárčik, absolvent Ateliéru fotografie na UMPRUM, si tentokrát do studia pozval Markétu Kinterovou, šéfredaktorku a zakladatelku magazínu Fotograf a vedoucí Ateliéru dokumentární fotografie na FAMU. Jejich rozhovor se zaměřuje na dvacetiletou historii časopisu, podoby současné fotografie i specifika fotografických ateliérů. Je fotka mrtvá? Nebo se jen proměňuje?

Více na https://artycok.tv/cs/post/poetika-identit

Je možné si vytvářet soundtrack vlastního života? Druhá část minisérie o audio procházkách v současném umění směřuje na Slovensko k projektu (Dž)umělce a hudebníka Erika Sikory. Ten na podzim 2021 vytvořil ve spolupráci s košickým průvodcem Milanem Kolcunem audio procházku pro festival Biela noc. Rozhovor Petera a Erika, doplněný o ukázky z Erikovy audio procházky, se dotýká i možnosti kritiky městského prostředí, kterou tyto procházky nabízejí. Jakým způsobem být kritický a jak kritiku zacílit, aby nezůstala uzavřena v umělecké bublině?

Audio procházku Erika Sikory si můžete poslechnout (ideálně při návštěvě Košic) online zde

Dvoudílná minisérie Audioprechádzky se zaměřuje na formát audio procházek v kontextu současného umění. V první části si Peter po úvodních úvahách a přiblížení historického kontextu pozval k rozhovoru členy kolektivu Asociace prostoru – Huga Chmeláře, Isabell Meldner a Annu Hokešovou. Ti v létě 2021 vytvořili site-specific sérii audio procházek v okolí metra Vltavská v Praze nazvanou Pět cest. Kromě tohoto projektu se Peter hostů ptá na procházení se městem se sluchátky a také na to, jak nám chytré telefony proměňují sluchové zážitky.

Audio procházky z projektu Pět cest si můžete poslechnout přímo na Vltavské nebo na stránce http://www.asociaceprostoru.site/vltavska-audio-walks.

Závěrečná epizoda je – podobně jako úvodní – zaměřena především na příběh Filipa. Po více než roce od odchodu ze školy měl Filip možnost své nové kresby vystavit – ve skateparku v rodné Spišské Nové Vsi, kde tento příběh taky začal. I když se vernisáže zúčastnili převážně kamarádi, pro Filipa to byl docela zásadní krok v otázce sdílení a vztahu k umění. Rok po této výstavě jel Peter za Filipem domů na “studio visit” a ptal se ho – nyní už bez ironie – na čem zrovna maká. Skrze Filipovy nové práce se dobrali opět k tématům školy, priorit a ambicí. Co se u Filipa během posledních dvou let změnilo v pohledu na vzdělávání i na sebe samého? Jaké má představy o budoucnosti? A bude úspěšný?

Z dotazníku, který dal Peter vyplnit spolužákům, se ukázalo, že hodně studentů pochybuje o smyslu tvorby umění. Podle odpovědí je jedním z častých důvodů pocit, že umění není pro společnost dostatečně prospěšné. Peter se tak ptal umělců a umělkyň z předchozích dílů na to, jak si potřebu vytvářet umění pro sebe odůvodňují: Jde spíše o jejich osobní naplnění nebo spatřují v umění širší společenský význam? Filipova minimální umělecká činnost přiměla Petra zamyslet se i nad tím, proč tolik lidí s uměním brzy po škole skončí. Na možné důvody se ptal umělců, kteří aktivně tvoří, i “umělce v post-praxi”, Radima Labudy, který s tvorbou před léty programově skončil. Je umělecká tvorba pud, který může zaniknout? A (jak) je možné spojit umění se snahou o zlepšení světa?

Ve čtvrté epizodě se Peter věnuje tématu, které trápí povětšinou každého studenta či studentku umění: Odkud mají brát peníze, aby se zároveň zvládli věnovat vlastní, mnohdy nevýdělečné tvorbě? S umělkyní Deanou Kolenčíkovou hovoří o podpůrnosti i problematičnosti rezidenčních pobytů, učení na jazykové škole i o tom, jak si nastavuje poměr mezi časem na práci a časem volným. S (Dž)umělcem Erikem Sikorou pak rozebírají skloubení rodinného života na vesnici s učením na dvou školách a jeho vypořádání se s minimem času na vlastní tvorbu. O reálnosti ambicí uživit se hlavně uměním promluvil Peter s umělcem Jakubem Jansou a snažil se zjistit více o dostatečnosti honorářů za výstavy nebo o dostupnosti uměleckých stipendií. Z rozhovorů tak vyvstávají otázky: Je vůbec možné živit se uměním bez nutnosti prodeje děl? Jaké jsou (potenciální) možnosti, jak toho dosáhnout? A existují na to nějaké life hacky?

Zpočátku se Filip po odchodu ze školy cítil spokojeně a věnoval se spontánně rozmanitým zájmům, které ho naplňovaly. Časem však začal ve svých aktivitách postrádat jasnější směrování – a pocity smutku byly zpět. S Petrem tak uvažovali o tom, že mít jednu hlavní aktivitu, jakou bylo v době studií pro Filipa umění, je vlastně uklidňující. Proč tomu tak ale je? Je třeba vytyčit si vždy jednu hlavní aktivitu nebo je možné se dlouhodobě věnovat několika zájmům na stejné úrovni? Peter na těchto otázkách postavil též rozhovor s asistentem v jeho domovském Ateliéru fotografie na UMPRUM, umělcem Martinem Kohoutem. Ptal se ho na priority, vybalancování jeho různorodých aktivit i jejich pronikání do umělecké tvorby.

Po Filipově odchodu ze školy se začal Peter zajímat o to, jak časté jsou mezi jeho dalšími spolužáky pocity smutku, úzkosti či pochybnosti. Vytvořil pro ně dotazník, ve kterém je mimo jiné požádal o charakterizaci a příčiny těchto stavů. Společně s nedávnými absolventy UMPRUM, Vojtěchem Novákem a Marií Tučkovou, se pokusili pojmenovat některé širší důvody, které mohou k těmto pocitům vést. Když Peter pochopil, že problém stresu a nátlaku na produktivitu zdaleka není jen na škole, šel si promluvit s Vendulou Knopovou, kterou práce fotografky a umělkyně přivedla k vyhoření. Vendula mluví o svém přehodnocování priorit, vztahu k umění či spokojenosti, kterou pociťuje při uklízení bytů. Epizodou provázejí Petrovy písničky, ve kterých s nadsázkou formuluje pocity z vlastní produktivity – nebo spíše z její absence.

V prvním díle podcastového seriálu uvádí Peter posluchače do příběhu svého kamaráda Filipa Frankoviče. Počínaje jejich seznámením v dětství a založením uměleckého směru „srandismus“, přes nadšené začátky studia na UMPRUM, až po Filipovy frustrace, které ho vedly k předčasnému ukončení studia. Filip otevřeně mluví o svých zážitcích a pocitech, doprovázejících snahu být dobrým studentem a umělcem či o vnějším i vnitřním nátlaku, který na škole pociťoval. Společně tak nastolují otázky nejen ohledně uměleckého vzdělávání, ale i o úspěchu a produktivitě obecně.